Z opravdu dobrého rozhovoru Volkera Stahla s Helmutem F. Kaplanem v Hamburgu, září 1996. Kvůli délce článku vybírám jen část; celý rozhovor můžete přečíst na webu Amana (viz níže).

"Naši vnuci se nás jednoho dne zeptají: "Kde jsi byl při holocaustu zvířat? Co jsi proti těm strašným zločinům dělal?" Podruhé už nebudeme moci přijít s výmluvou, že jsme o tom nevěděli."
Helmut F. Kaplan, rakouský filozof, *1952

Pane Kaplane, Hamburské státní zastupitelství proti Vám po jednom interview, které jste poskytl "Sternu", zahájilo vyšetřování kvůli "veřejné výzvě k trestnému činu". Co z tohoto řízení vzešlo?
Jak mi sdělil jeden Váš kolega, bylo pozastaveno, i když jsem jen o vlásek unikl obžalobě.
Jak radikální smí být ochrana zvířat?
Právě tak radikální jako ochrana lidí.
Znamená to, že násilí vůči majetku je za jistých okolností v pořádku?
 Hnutí za práva zvířat není homogenním útvarem. Já mohu mluvit pouze za "Animal Peace", jejíž jsem poradcem a mluvčím pro etické otázky: odmítáme násilí, a poskytujeme pomoc, pokud se někdo ocitne v nebezpečí.
A tím "někým" myslíte i zvířata?
Samozřejmě. Neboť zde jde o zabránění a zmenšení utrpení, a s ohledem na utrpení neexistuje mezi lidmi a zvířaty žádný principiální rozdíl. Žádný tvor nechce trpět. Proto je požadavek Františka z Assisi – "Každé stvoření v tísni má stejné právo na ochranu" – nejen morálně přijatelný, ale i fakticky odůvodněný.
Jaký je rozdíl mezi ochránci zvířat a zastánci zvířat?
Jak málo byly ženy stvořeny pro muže nebo černí pro bílé, tak málo byla stvořena zvířata pro lidi. Zvířata jsou nezávislí tvorové s právem na nezávislý život. Proto zastánci zvířat žádají ukončení vykořisťování zvířat. Ochránci zvířat se oproti tomu spokojují s "humanizací" vykořisťování. Ale "humanizace" například porážky je zajisté právě tak absurdní jako "humanizace" otroctví nebo povolení "šetrného" znásilnění!
Člověk – zvíře. Existují hranice rovnosti?
Morální princip rovnosti netvrdí faktickou rovnost, ale požaduje stejný ohled na podobné zájmy. Například: protože mají všichni lidé zájem na přiměřené potravě a ubytování, měl by být tento zájem brán u všech lidí stejně vážně – bez diskriminace na základě příslušnosti k jisté rase či pohlaví. A protože jak lidé tak zvířata mají nezměrný zájem netrpět, měl by být tento zájem také u lidí a u zvířat brán stejně vážně – bez diskriminace na základě příslušnosti k jistému druhu.
Znamená to, že s lidmi a zvířaty by se mělo zacházet stejně?
Vůbec ne, neboť rozdílné zájmy vyžadují a ospravedlňují rozdílné zacházení. Takže nikdo nežádá například svobodu vyznání pro psy – protože psi na rozdíl od lidí nejsou žádného vyznání. Právě tak nesmyslné by bylo žádat mateřskou dovolenou pro muže – protože muži na rozdíl od žen nemohou otěhotnět.
Se svými provokativními tezemi a vizitkou filosofa v kapse jste v posledních letech povýšil na guru scény za práva zvířat. Kdo jsou vlastně Vaši učitelé?
Hnutí za práva zvířat vzniklo asi před dvěma desetiletími na anglosaském území. K jeho pionýrům se mimo jiných počítají filosofové Peter Singer a Tom Regan. Mezitím se ovšem filosofie za práva zvířat stala dávno samostatnou disciplínou.
Co je Vaším prvořadým úkolem?
Ponejprv mi kdysi šlo o to, zpřístupnit myšlenku hnutí za práva zvířat i německy mluvící oblasti. Ve svých přednáškách, článcích a knihách kladu největší důraz na všeobecnou srozumitelnost. Teorie, kterým nikdo nerozumí, nejsou nikomu nic platné a jen plýtvají časem, energií a papírem. Momentálně pracuji na obsáhlém, ale jednoduchém vylíčení filosofie za práva zvířat.
Oblíbenou zbraní filosofa je argument. Kterými argumenty zkoušíte rozmluvit přesvědčeným masožravcům jejich jednání?
Například otázkou: "Zabili byste a snědli i svoji kočku? Proč ne?" Nebo upozorněním na tu do nebe volající nerovnováhu zájmů, která zde existuje: kvůli krátkému pošimrání naší chuti způsobujeme bezbranným tvorům celoživotní utrpení a trýznivou smrt.
Levicoví politici jako Jutta Ditfurth staví veganství do pravého rohu. Je na tomto hodnocení něco?
Nevím, co by na tom mělo být. Pravici jde o to, zmenšit naši morální sféru vyloučením určitých skupin, například cizinců. Vegani naproti tomu sledují přesně opačný cíl: naši morální sféru dále rozšiřovat, nejen na všechny lidi, ale na všechny živé tvory schopné pociťovat bolest.
Docela extrémní a nerealistické, nemyslíte?
Ani jedno ani druhé. K veganství člověk nevyhnutelně dospěje, pokud domyslí eticky oprávněné vegetariánství důsledně do konce. Ovšemže odmítám morální odsuzování vegetariánů vegany. Protože se tím nevytváří žádní vegani, nýbrž se brání vegetariánům.
Pokusme se i o jednu klasickou námitku: Neměl by se člověk předně zasazovat za práva menšin nebo dětí, než se zastávat zájmů zvířat?
Požadavek "Lidé především!" slouží jako výmluva těm, kteří nechtějí dělat nic ani pro zvířata, ani pro lidi. Kdo se skutečně stará o lidi, tomu záleží i na zvířatech. A kdo se skutečně stará o zvířata, tomu záleží i na lidech. Etika je nedělitelná.
Dokázal jste vůbec k vegetariánství vychovat své vlastní děti?
 Je to přesně naopak: nikdo nedokáže přimět děti, kterým nejsou skrze pohádky a lži systematicky upírána fakta související s konzumací masa, aby jedly maso.
Říkáte: Rasismus, sexismus a druhová nadřazenost jsou poklesky proti principu rovnosti. Jsou tedy zvířata otroky moderní doby?
Ano. A tak jako jsme v minulosti poznali, že barva kůže a pohlaví jsou morálně irelevantní znaky, tak teď stále více lidí poznává, že také druhová příslušnost, příslušnost k určitému biologickému druhu, je morálně bezvýznamná. Diskriminace na základě druhu, druhová nadřazenost, je morálně právě tak svévolná, jako diskriminace na základě rasy či pohlaví.
Někdy se zdá, že při zasazování se za zvířata Vás opouští všechna dobrota a shovívavost. Ve Vaší knize "Hodování na mrtvolách" upíráte svým lidským soukmenovcům právo na život, pokud si pouze užívají na úkor zvířat bez toho, aby nějak pomáhali. Myslíte to vážně?
Klíčová věta zní: "Kdo si užívá bez toho, aby pomohl, činí se vinným a nezaslouží si žít." Tato věta je míněna naprosto vážně a vztahuje se jak na zvířecí tak na lidské utrpení: kdo má to strašné štěstí, být do jisté míry ušetřen nekonečného utrpení na této Zemi, a nepochopí to jako závazek pomáhat těm, kteří toto nestydaté a nezasloužené štěstí neměli, ten pozbývá každého morálního práva na štěstí i na život. Abych pravdu řekl, šokuje mě pozdvižení, které tato pasáž znovu a znovu vyvolává. Je snad požadavek, aby ti, kterým se daří dobře, pomáhali těm, kterým se tak dobře nedaří, vskutku tak skandální?
Jaký význam má pro hnutí za práva zvířat kontroverzní australský filosof Peter Singer?
Z historického hlediska nedocenitelný. Jeho kniha "Osvobození zvířat", vydaná v roce 1975, byla iniciací hnutí za práva zvířat.
Přesto: mnoho lidí odmítá Singerovy teze jako "nelidské" a říkají: "Ano, ano, zvířata chce zachraňovat a lidi zabíjet."
Nesmysl: hnutí za práva zvířat nejde o snížení morálního statusu člověka, ale o zvýšení morálního statusu zvířat.
Přesto Singer svými tezemi škodí hnutí za práva zvířat.
Škody páchají ti - a sice zvířatům i lidem! -, kteří demonstrují a protestují bez toho, aniž by se před tím informovali o faktech a souvislostech.
Je utilitarismus vhodným filosofickým nástrojem k prosazování práv zvířat?
To "krásné", když to tak chcete, je: bezpráví, které pácháme na zvířatech, je tak nesmírné a bezhlavé, že k jeho zviditelnění není třeba žádných vytříbených nástrojů. Vezměte si jen konzumaci masa: ukazuje se, že je nezodpovědným šílenstvím, a je jedno, zda ji posuzujeme z hlediska světového hladu, ničení životního prostředí, nemocí či utrpení zvířat.
Budou ještě za 100 let lidé týrat a zabíjet zvířata?
Hnutí za práva zvířat je logickým pokračováním jiných hnutí za osvobození, jako třeba osvobození otroků či emancipace žen: stále jde o překonávání morální diskriminace založené na morálně irelevantních znacích. Tak jako jsme uznali, že barva kůže a příslušnost k určitému pohlaví jsou morálně bezvýznamné, musíme také připustit, že i příslušnost k určitému druhu je morálně bezvýznamná. Proč bychom měli mít právo někoho týrat jen proto, že patří k jinému druhu? Tomuto poznání se může uzavřít jen ten, kdo neumí přemýšlet nebo nechce být morální. Proto budoucnost hnutí za práva zvířat vypoví mnohé i o nás samotných. Její ztroskotání by nebylo jen ztrátou pro zvířata, ale bylo by i vyhlášením bankrotu člověka.

Překlad: Zuzka Salačová
Celý text: Amana - web
Text v originálu: Tierrechte-kaplan.org