Starý ošuntělý činžák v zapadlé špinavé londýnské uličce, se zdmi diravými popsanými různými klikyháky, dusivá ubíjející tma a ticho kolem. Ale něco je slyšet, hluboko za napůl rozbořenými stěnami, kdysi možná výstavního domu, se skrývá shrbená kreatura. Hoduje na své poslední oběti, krev – to rudé zlato pomalu stékající po podlaze – toť jeho potrava. Upír hoduje nevšímaje si okolí, v němž se shromažďují jeho věrní sluhové, jeho oběti, jež nemají na výběr – ghůlové, nemrtví následovníci svého pána...
To už je však na cestě organizace zajišťující, aby tento odpad, parazitivší, nepatřící do tohoto světa, aby tato škodná byla sprovozena ze světa, organizace s názvem Hellsing.

Hellsing, jak se toto 13 dílné anime nazívá, je zdárným encyklopedickým příkladem, na němž můžete zvesela ukázat, že anime nejsou jen přízemní pohádky pro malé děti (např. asi nejznámější kultovní Pokémon – anime mého dětství =D), ale že to jsou často výtvory, při nichž se třesete hrůzou a trne Vám krev žilách – zkrátka nic pro slabé povahy. Sice skutečnost zlehčuje fakt, že seriál je animovaný ale to je v mém případě jen dobře – kdyby totiž byl hraný, já bych se asi na něj dívat nemohla – nemám totiž ráda horory. Důvodem je má přílišná fantazie, po jakémkoliv hororu (Bože, teď mi to připomnělo reklamu na Orbit) mám dojem, že na mě z každého rohu něco skočí a sežere mě. A tak když přecházím z jedné strany bytu na druhou, tak prvně do té hrozivé temnoty natáhnu ruku, rychle rožnu a až pak opatrně, rozhlížejíce se všude kolem překráčím na druhou stranu. (Defakto takto prožínám celý byt a mamka pak vyšiluje, že se zase nedoplatíme za elektriku.) No prostě jsem strašpytel – a tak se na hrané horory už nedívám (né, že bych se dříve někdy dívala.) Ale zpět k tématu.

Starý ošuntělý činžák v zapadlé špinavé londýnské uličce, se zdmi diravými popsanými různými klikyháky, dusivá ubíjející tma a ticho kolem. Ale něco je slyšet, hluboko za napůl rozbořenými stěnami, kdysi možná výstavního domu, se skrývá shrbená kreatura. Hoduje na své poslední oběti, krev – to rudé zlato pomalu stékající po podlaze – toť jeho potrava. Upír hoduje nevšímaje si okolí, v němž se shromažďují jeho věrní sluhové, jeho oběti, jež nemají na výběr – ghůlové, nemrtví následovníci svého pána...
To už je však na cestě organizace zajišťující, aby tento odpad, parazitivší, nepatřící do tohoto světa, aby tato škodná byla sprovozena ze světa, organizace s názvem Hellsing.

Hellsing, jak se toto 13 dílné anime nazívá, je zdárným encyklopedickým příkladem, na němž můžete zvesela ukázat, že anime nejsou jen přízemní pohádky pro malé děti (např. asi nejznámější kultovní Pokémon – anime mého dětství =D), ale že to jsou často výtvory, při nichž se třesete hrůzou a trne Vám krev žilách – zkrátka nic pro slabé povahy. Sice skutečnost zlehčuje fakt, že seriál je animovaný ale to je v mém případě jen dobře – kdyby totiž byl hraný, já bych se asi na něj dívat nemohla – nemám totiž ráda horory. Důvodem je má přílišná fantazie, po jakémkoliv hororu (Bože, teď mi to připomnělo reklamu na Orbit) mám dojem, že na mě z každého rohu něco skočí a sežere mě. A tak když přecházím z jedné strany bytu na druhou, tak prvně do té hrozivé temnoty natáhnu ruku, rychle rožnu a až pak opatrně, rozhlížejíce se všude kolem překráčím na druhou stranu. (Defakto takto prožínám celý byt a mamka pak vyšiluje, že se zase nedoplatíme za elektriku.) No prostě jsem strašpytel – a tak se na hrané horory už nedívám (né, že bych se dříve někdy dívala.) Ale zpět k tématu.

TATO STRÁNKA JE ZKUŠEBNÍ STRÁNKA, ČILI SLOUŽÍ POUZE PRO MÉ POTŘEBY NASTAVIT A VYTŘÍBIT SVÉ DESIGNY - ZKRÁCENĚ NADATLOVAT NA NĚJAKÝ OBRÁZEK CSS A HTML TAK, ABY Z TOHO VZNIKL SLUŠNÝ DESIGN.

V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NESLOUŽÍ JAKO SAMOSTATNÝ CELEK, DESIGNY ZDE VLOŽENÉ ODSUD NEMŮŽETE KOPÍROVAT, JAK SE VÁM ZACHCE.
ANO JE PRAVDA, ŽE VĚTŠINA Z NICH JSOU VOLŇÁSCI - ALE TOTO JE JEN PREZENTAČKA, ZDE SI VYTVÁŘÍM  SCREENY.  (Proto ta pravidla pod tímto článkem - fungují jen jako součíst screenu, abych je nemusela pořád vypisovat pod každým článkem.)

JAKÉKOLIV KOPÍROVÁNÍ CSS A HTML PAK PROBÍHÁ Z MÉ "DOMOVSKÉ" STRÁNKY: GLORILIAN.SBLOG.CZ. TAM SE TAKÉ DOVÍDÁTE VŠECHNY INFORMACE: ZDA JE DESIGN VOLNÝ, ZADANÝ NEBO JE JEN MŮJ.

Pokud máte nějaké otázky nebo máte zájem o nějaký design (volné najdete v mé "domovině" pod odkazem Má tvorba > grafická) tak se na mě obraťte: buď pomocí komentáře (nejlépe v mé "domovině") nebo mailu.

To by bylo tak vše...
                                    ... autorka designu: Glorilian

Ráno pobalili věci a vyjeli. Murtaghovi se svíjel a kroutil žaludek nervozitou. Co se bude dít ? No co by - předají mě Galbatorixovi. Ale co potom ? Budou mě vyslíchat, to určitě … Galbatorix - jak bude reagovat ? Jednat se mnou ? Musím na to přestat myslet … Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit, trochu se mu to i podařilo, přesto byl napjatý.

Urü´Baen ležel ve zvlněné krajině plné skalních převisů - skupina vojáků Dvojčata a Murtagh se právě vynořili za jedním takovým převisem a spatřili město. Mnoho lidí si myslí, že Urü´Baen je jako Dras-Leona nebo jiné tuctové město.
Ale není - kdysi to bylo krásné elfské město - a tu krásu přestože bylo vypáleno si svým způsobem uchovalo. Zde na tomto místě se shromažďovalo bohatství království a také to bylo centrum moci. Jak postupně postupovali k městu, město jim ukazovalo více a více. Bylo obehnáno vysokými a širokými dvojitými hradbami, jejichž věže s balistami byli strategicky umístěny na vyvýšeninách - jak přirozených tak umělých. Město bylo stupňovité - na okraji byly ony vysoké hradby s věžemi za nimi byly schované malé domky řemeslníků, rolníků - prostě chudého normálního obyvatelstva - a čím výše - tím krásnější a honosnější domy byly vystavěny. Ve městě bylo plno zeleně - stromů, tvarovaných keřů či záhonů s nejkrásnějšími květinami s krásnými barevnými květy a náměstíček, které propojovali široké průchodné vydlážděné ulice a které byli lemovány domy s podloubím, tomu největšímu náměstí dominovala vysoká katedrála s krásnými vysokými úzkými gotickými okny vyplněnými barevným sklem - vitráží a nad vchodem do ní se skvěla nádherná barevná rozeta. Po stranách měla katedrála mnoho vysokých úzkých fiál - podpůrných věžiček zajišťujících opěrnou i ozdobnou funkci.
A úplně nejvýše, za dalšími tentokráte ale už menšími hradbami, se nacházel palác obklopen parkem. Královský palác - pořád nezměněn - krásný tajemný.

Prošli branou - mohutnou branou s železnou mříží a mostem, který se klenul přes mohutný příkop. Stoupali městem stále výše a výše kolem ulic a uliček, kolem domů, obchůdků, tržnic a kostelů až na samý vrchol města - do paláce. Zastavili se u další brány, brány která měla po stranách vežičky a nad vchodem měla vytesán erb. Dvojčata chvíli rozmlouvala se strážnými, pak byli vpuštěni dovnitř. Murtagh se zastavil a ohlédl, a pozoroval živoucí město plné radostí i strastí života. Krásné toť město… pomyslel si Murtagh … vize Galbatorixe … je neuvěřitelné, že právě zde žije jeden z největších tyranů Alagaësie co kdy žili, je tak mírumilovné, nedotčené tou hrůzou co se děje za jejími vysokými nedobytnými hradbami. Jako by se tu zastavil čas. Přesto toto místo pamatuje vládu elfů i zkázu jezdců …. Murtagh povzdychl, otočil se a rozjel se vstříc svému osudu.