KONEC

Ze železa boty

na nohou jsou těžké

Na rukou okovy

zamknuty dobře

Kolem krku růženec

Stahuje a krátí-mi dech

Na hlavě věnec

Z ostnatých drátů

A na čele je plno šrámů

V duši už však není nic

Oči krví naplněny

Prázdné pohledy vrhají

Po světě bloudí

A navždy budou zabyti

KONEC

Ze železa boty

na nohou jsou těžké

Na rukou okovy

zamknuty dobře

Kolem krku růženec

Stahuje a krátí-mi dech

Na hlavě věnec

Z ostnatých drátů

A na čele je plno šrámů

V duši už však není nic

Oči krví naplněny

Prázdné pohledy vrhají

Po světě bloudí

A navždy budou zabyti

Neplač

Nebreč děvče milé

Neplač a utři si slzy

Vždyť svět není hořký

Usměj se na mě

Buď jak sluce při východu

Jako si bila dřív než slunce zašlo

Pohlední kolem sebe

Otevři své oči do světa

Nech se vést větrem

Čekání

Motýl smrt     1.část

Na mém nočním stolku sedí motýl

Spřádá své plány na mojí smrt

Když na nebi vyšli hvězdy a měsíce je jen půl

Oblétá mojí postel se vzkazem

Ať dál spím

Že za rok znovu přiletí

Ale tentokrát bude vědět

Jak mě zabít

Tentokrát to udělá

A já navždy budu usínat

Rok               2.část

Rok je zas zde

A motýl nepřiletěl, přece

Co se mu tak mohlo stát

Snad sama smrt ho našla

A já v posteli se za něj modlím

Věřím, že za rok znova přiletí

Tentokrát snad bude vědět

Jak mě zabít

Sladká a mandlová princezna

Z hradů a zámku ukradena

Sladká a mandlová princezna

Jedem v žilách žila sama

V rukou nože hady v hlavě

Ach co to je bože

Na okenní římse stála

Sama dopisy psala

Sladká a kouzelná víla

Skákala a přitom se smála

Návrat         (nevědomí)

Oni se vrátili

A znova mi pomohli

Ale tentokrát jen pochopit

Co mi tak uniklo

Koloběh

Na dveřích zámek osudu

Na okně závěs pokušení

Ze slámy brané jehly

Ukradené lidmi

Štěstí bráno na nohy

Jehlami probodané okovy

Okovy z okenních skel

Ze slámy zámky

Dopisy

Ne břehu řek

Snídají ptáci z hvězd

Z potoků dávných bohů

Neznámých pánů havranů

Schoulených hadů na zemi

Neznámých dopisů bez viny

Psané na jemný papír

Ukradeny z pevných truhlic

Odneseni na břehy řek

Položeny do trávy

Odloženy na věky

Stvořitel

Ne nebi hvězdy jsou

Pod kabátem havrani budou

Vypusti je na světlo světa

Do neznámých dálek ze skla

Oni se budou vidět ve svých odrazech

Roztříští se na střípky hvězd

A tys…

…ten co je stvořil (vypustil)

Mé staré já

Za nebi a oblaky

Skrývají se poklady

Cenné dary od neznámých králů

Vládci temných zemí a hradů

Za kameními zdmi jsou cenné věci

Věci ze skla a stříbra

ŽLUTÁ

Žlutá je barva naše

Nás bláznů nesmělých

Pouhá skvrna na obloze

Kdo ví?

Teplé je záření

Noci jsou chladné

Doteky radosti omšelé

Smutek už necítíš na kůži chladné…

MYŠLENKA

Vítr fouká na nebe tichá slova má

Rozprostřené závěje kolem nás

Moje kroky tiché jsou, moudrost v sobě skrývají

Tajná slova napsaná nikým neřečená

Tichý hlásek nebeský, zpěvná slova má

ZVON

Ruce v pěsti svíráme

Cestou temnou kráčíme

V dáli je slyšet zvon

Ta moudrost z hor

Jdeme dál a v duchu se modlíme

v srdci zlo máme

Obloha nám zmodrala

A naše zlo odhnala

Abychom se smát mohly

A na cestu nehleděli

V dáli je slyšet zvon

To zlo z hor  

SEBEVRAŽDA ŽIVOTA

Je to divá zvěř z lesů

Šelmy z nekonečných světů

Vrahové s cizích sfér

Netvorové jsou spět

Přišli zabíjet a ničit

V útrobách města žijí

A ta jejich krev je náš jed

Pijme ho na naše zdraví

Ať netvorové se radují…

Živé úmrtí

Nemohu spát.

Jsem snící cvok

Jsem v rakvi zavřena.

Jak těžké je jít dál,

ale já to zvládnu

Volám do světa

a vín že možná přijde sen

Tak není těžké vzlétnout

Poznat moře,

louky,

jezera,

Tak volám do světa .

Jak je množné že  žiji zrovna zde.

Povzdech druhé ztracené duše

Na věky na život

Se zde budeme modlit

Na čest na zkázu

Se zde budeme chlubit

Povzdech první ztracené duše

Jak těžké je zde se zastavit

Jak nemožné se zdá být odveden

Smrt

Ano ta je všude, ale přitom nikde

Zkáza

Viděna jest jako slunce na obloze

Já a můj první dech

Chlad se mi dere pod kůži

Hlodá a hledá ve mně

Snad nic nenajde

Co ta dívka na věži?

Hledí na mě a krade-mi poslední jistoty

Bolí mě oči a dech

Bolí mě celý můj svět

Co se teď bude dít

To však já vím

Pýcha

Pýcha ta věrná společnice

Obchází ze svými chladnými dlaněmi

Otírá se o nás a krade nám teplo

Líbá nás na tváře a mi se podáváme

Jsem jak loutky bez provázku

Zmatené bez svého vodiče

Pyšní na svou vlastní vůli

Oslepeni světel ze svíček kráčíme do temnoty

A jsme vinní naší pýchou

Prokletí a zatracení do temnoty

Až dohasne poslední plamínek

Samota

Jak krásná je

Mámivá jak pokušení

Okouzlující jak snění

A já se jí nechávám unášet na perutí

Do stínů noci

Pohlcuje mě její krásné temno

Jsem její součástí

Zkřížené Pařáty

Cesty jsou zkřížené pařáty dravce,

Kdo je neunese na zem se skolí,

Moudrost všech vládců ho mine,

Tak jako míjíme lidi na ulici.